William Henry Fox Talbot (1800 - 1877)
Fotogram...
... je umělecká fotografická technika bez fotografického optického přístroje - fotoaparátu. Jde o stínový obraz vytvořený tak, že autor v temné komoře umístí pod zvětšovací přístroj nebo jiný zdroj světla neexponovaný fotopapír (resp. jakýkoliv světlocitlivý materiál), na kterém vytvoří kompozici z různě průsvitných předmětů. Po osvícení papíru, jeho vyvolání a ustálení vznikne obraz, kde na černém pozadí vystupují bílé, případně šedé předměty - podle délky expozice a průhlednosti předmětů. Potud mluvila Wikipedie. A asi bych to stručně neřekla lépe.
Uvedený popis se velmi podobá tvorbě fotografií z nafoceného negativu. V tom se vyzná především starší generace (a pár nadšenců z té mladší). Dříve se, kvůli absenci digitálních technologií, lidé mohli naučit více, než by jim toho mohl prozradit samotný Google. Tedy alespoň v oblasti fotografie. Zní to možná paradoxně, ale tvorbou klasické fotografie snáze porozumíte nejen jejím technickým parametrům, ale také poznáte její pravé kouzlo a to je už jen maličký kousek cesty k uchopení první věci v okolí a jejího položení na fotografický papír ..... voilà fotogram!
Ač při fotografování na negativ člověka zavalí vlna zklamání, když se po zmáčknutí spouště horlivě podívá na displej, který zde ale není... kompenzace přijde následně hned 2x - s podařeným vyvolaným negativem a se zvětšeným snímkem. Je to opravdu elektrizující pocit, když v zatemněné komoře za svitu červené žárovky sledujeme ten úžasný zázrak. Ve vývojce vložený papír nám vyjevil své tajemství - konečně vidíme fotografii, kterou jsme vyfotografovali. Jak by řekli z Cimrmanova Severního pólu, "to se neochodí".
Toto kouzlo je u fotogramů ještě mnohem silnější. Cvaknutím spouště fotoaparátu si alespoň částečně dovedeme představit, jak bude výsledný snímek vypadat. U fotogramů vidíme pouze danou věc, kterou položíme na papír, a uchváceně čekáme, co se stane.
Jinými slovy řečeno: fotografie zpravidla zachycuje svět tak, jak jej vnímáme našima očima. Fotogramy ale dokážou něco jedinečného. Je nám dovoleno nahlédnout pod povrch, spatřit ostré obrysy nebo složitou změť světel a stínů. Díky nim vidíme známé věci v neznámém světle. Světle vzešlém ze zvětšovacího přístroje, pod které jsme vložili běžnou věc, abychom vytvořili tajemství.
Ať si vyberete jakýkoli předmět, vždy je výsledek fascinující a překvapivý a přesně takový proces mě nikdy nebude nudit.
A jak se tvoří?
Pokud by se někdo rozhodl oprášit starou komorovou výbavu z dob, kdy to jinak nešlo, a mimo "otřepaných" fotografií zkusit fotogramy, zde je několik typů, rad a postřehů:
- Pro úplné začátečníky, kteří netuší vůbec nic o fotokomoře a rádi by se něco dozvěděli, doporučuji podívat se sem. Snáze poté pochopíte tvorbu samotných fotogramů :).
- Fotogramy se dají rozdělit na dva druhy, a to dle užitého předmětu:
1) tvořené neprůsvitným předmětem
2) tvořené částečně průsvitným předmětem.
Tvorba prvního uvedeného je o poznání snazší. Doporučuji s nimi začít - nevytratí se entuziazmus z nepovedených expozic ;). Výsledný obraz bude tvořen pouze černou a bílou, proto si nemusíte příliš lámat hlavu s užitým expozičním časem. S druhým jmenovaným je sice více práce, ale o to více radosti a požitku z výsledku. Částečně průsvitné předměty vypadají rozhodně efektněji a často to bývá důvod tvorby fotogramů. Jak bylo řečeno - vidíme pod povrch. Zde nechte působit svoji fantazii. Když jsem s fotogramy začínala já, stačilo projít domem a jen než jsem došla ke "zvětšováku", měla jsem ruce plné věcí, které by mohly vypadat zajímavě. Rozhodně se nebojte. Zde platí, že cokoli zaujme váš zrak, stojí za fotogram.
- Procházku si zopakujte také venku. Zde budete potřebovat tašku (nebo já ji tedy potřebovala). Listy, traviny, květiny, klacky .... cokoli.
- Průsvitné věci mají svá úskalí. Musíte hledat správný expoziční čas, aby byl tónový rozsah vyvážen. Postupem času se praxí naučíte expozici přibližně odhadovat.
Fotogram v dnešní digitální době
Na přelomu století to s klasickými procesy vypadalo velmi bledě, v posledních letech je však zvídaví lidé vytahují stále více na světlo. A to je dobře, protože jejich umělecký potenciál je zkrátka neskonale větší. Díky tomu mají naději na přežití také fotogramy. I já se k nim dostala přes zvětšování fotografií a myslím, že nikdo nešel opačným směrem. Doufám tedy, že i tímto článkem by se mohly fotogramy dostat více do povědomí, aby nezapadly do temna temné komory.
Bohužel se vzrůstajícím zájmem o analogovou fotografii jde ruku v ruce i negativní jev trhu, kdy obchodníci často až nemravně natahují ceny. Ale nezoufejte, fotogramy jsou o mnoho levnější nežli klasická fotografie. U ní se bez zvětšovacího přístroje, časovače a vývojnice neobejdete. K fotogramům vám v podstatě stačí lampa, fotopapíry, pozitivní vývojka, ustalovač a malý temný koutek.
v temné komoře...
Objevnou cestou fotogramů
Jakési fotogramy byly vytvořeny již v roce 1802, kdy Thomas Wedgwood a sir Humphry Davy kladli předměty na impregnovaný papír dusičnanem stříbrným a sledovali jeho změny. Obraz však nedokázali ustálit, aby zde zůstal pro další generace. To se podařilo teprve až s vynálezem fotografie - 1826. Od té doby spolu tyto dva způsoby kráčejí historií ruku v ruce.
Rozcestím je dnešní doba, kdy jsou oba odstrkovány z hlavní cesty digitálními technologiemi (i digitální fotografií). Naštěstí vždy tu budou i ty vedlejší stezky, na nichž se tímto procesem můžeme kochat. :)
Kochat se a hledat inspiraci můžeme při pohledu do minulosti. V úvodu uvedený fotogram je od jedné z nejvýznamnějších postav spojených s fotografií - Williama Talbota. Je to jeden z otců fotografie. Díky němu známe proces negativ - pozitiv.
Zlatým věkem nejen fotogramů, ale fotografie a umění obecně je meziválečné období a s ním spjatá avantgarda. Končí diskuze na téma "Je fotografie umění?", která byla započata hned na jejím začátku. V meziválečném období nastává vrchol, kdy se umělci snaží fotografii přiblížit. To, co započali impresionisté na konci 19. století, se za avantgardy přibližuje dokonalosti.
Jeden z "Rayogramů" Mana Raye (1946 - 1976) - jeho a další surrealisty fotogramy fascinovaly. Realita byla pokřivena, pozměněna a přitom stále jasně viditelná.
László Moholy-Nagy (1895 - 1946) učitel práce s kovy a sklem na nejvýznamnější škole avantgardní doby - Bauhausu.
|
