28. října 2015

TO NEJKRÁSNĚJŠÍ UMĚNÍ


Zatvrzele tvrdím, že nejnadanějším umělcem je příroda. Člověk ji vždy bude pouze následovat a věrně v ní čerpat inspiraci. Příroda má na svém seznamu tvorby nespočet děl, ale tím naprostým vrcholem pro mne asi vždy bude kostra.
Při pohledu na opěrnou soustavu mnoha živočichů jsem fascinována precizností spojů a rozmanitostí tvarů. Nic tak úžasného se jen tak nepřekoná.
      
Když uchopím do rukou lebku zahltí mě pocity skoro rozporuplné: okouzlení, zaleknutí,... na malý okamžik jsem spatřila smrt. Nelze si neuvědomit, že tento předmět byl kdysi naplněn životem. Ten ale nyní sídlí jinde a já hledím na věc, která prošla obrovskou proměnou, s nebývalou pokorou. Tu ostatně cítím při každé manipulaci. Zacházím s uměleckým dílem přírody, které je mi umožněno vidět pouze proto, že živý zemřel.
Vždy mi přišlo trochu neuctivé nazývat mrtvé zvíře trofejí. Možná je to dáno tím, že jsem žádné nikdy neskolila, každopádně „trofejí“ jsou dnes plné staré chaty, myslivny a půdy. Lidé je často zdědí s nějakou nemovitostí a snaží se jich zbavit. Já je vykupuji a pokouším se jim vdechnou druhý život. Sice z nich nevyrobím živé tvory, ale dotvořím je tak, aby nabyly nového účelu. Přijde mi škoda, aby taková díla byla schována někde v krabicích na půdách chalup. Ale zároveň je pravda, že se mnohdy do domů a bytů nehodí. Srnčí či jelení trofeje patří spíše na chalupy. To je utkvělá představa obyvatel naší kotliny. Já se snažím, aby byly atraktivní i pro moderní interiér. Snad se tedy i u nás bariéra prolomí a trofeje se stanou součástí interiéru, tak jak je to běžnější v zahraničí či u vyznavačů nordic stylu.
Když otevřu krabice s novými přírůstky, vždy si je nejprve pečlivě prohlédnu. Tak nějak se s nimi přivítám. Nikdy bych nevěřila jaké rozdíly v tělesné konstrukci mohou mezi jednotlivými kusy být. Jeden je subtilní, jiný má výrazné paroží … Tím mi poskytují nápovědu, abych svou úpravou podpořila jejich přednosti. Každý má jedinečnou identitu, a proto si zasluhují svá jména. Zároveň se v nich při príci sama lépe vyznám. Tím, že spolu strávíme nejedno odpoledne, stávají se součástí mého života. Musí se oprášit, vybělit a nakonec upravit. Poté doufám, že jejich krásu docení i jiní a nebudou při pohledu na ně cítit morbiditu, pohoršení nebo strach. Snad se mi to tedy podaří. Stačí pouze přijmout skutečnost, že vše podléhá zániku… ale také znovuzrození ;). Stejně tak probíhá i proces, který je završen mou tvorbou.
                                                                                                                                                     Vendy, WD
zdroj foto: pinterest + vlastní archiv

23. srpna 2015

FOTOGRAMY

Znáte fotogramy? Já jsem jejich jemnou krásu použila na nové výrobky White Deer - ručně vázané sešity z recyklovaného papíru - ruční řemeslné zpracování si myslím tato stará technika zaslouží...

















Fotogram to je tvůrčí nekonečnost, která se tak trochu skryla ve stínu své mladší sestry - fotografie. 
Fotogramy jsou obrazy zaznamenané bez fotoaparátu. V praxi se k jejich vytvoření užívá temné komory, zvětšovacího přístroje, vývojky, ustalovače... zkrátka všech nezbytností, které se užívají i pro tvorbu fotografií. A ač je základ těchto příbuzných vlastně stejný, jejich rozdílný proces vzniku vede k výsledku, který vyvolává úplně odlišný dojem.


William Henry Fox Talbot (1800 - 1877)

Fotogram...

... je umělecká fotografická technika bez fotografického optického přístroje - fotoaparátu. Jde o stínový obraz vytvořený tak, že autor v temné komoře umístí pod zvětšovací přístroj nebo jiný zdroj světla neexponovaný fotopapír (resp. jakýkoliv světlocitlivý materiál), na kterém vytvoří kompozici z různě průsvitných předmětů. Po osvícení papíru, jeho vyvolání a ustálení vznikne obraz, kde na černém pozadí vystupují bílé, případně šedé předměty - podle délky expozice a průhlednosti předmětů. Potud mluvila Wikipedie. A asi bych to stručně neřekla lépe. 
Uvedený popis se velmi podobá tvorbě fotografií z nafoceného negativu. V tom se vyzná především starší generace (a pár nadšenců z té mladší). Dříve se, kvůli absenci digitálních technologií, lidé mohli naučit více, než by jim toho mohl prozradit samotný Google. Tedy alespoň v oblasti fotografie. Zní to možná paradoxně, ale tvorbou klasické fotografie snáze porozumíte nejen jejím technickým parametrům, ale také poznáte její pravé kouzlo a to je už jen maličký kousek cesty k uchopení první věci v okolí a jejího položení na fotografický papír ..... voilà fotogram!


Ač při fotografování na negativ člověka zavalí vlna zklamání, když se po zmáčknutí spouště horlivě podívá na displej, který zde ale není... kompenzace přijde následně hned 2x - s podařeným vyvolaným negativem a se zvětšeným snímkem. Je to opravdu elektrizující pocit, když v zatemněné komoře za svitu červené žárovky sledujeme ten úžasný zázrak. Ve vývojce vložený papír nám vyjevil své tajemství - konečně vidíme fotografii, kterou jsme vyfotografovali. Jak by řekli z Cimrmanova Severního pólu, "to se neochodí". 
Toto kouzlo je u fotogramů ještě mnohem silnější. Cvaknutím spouště fotoaparátu si alespoň částečně dovedeme představit, jak bude výsledný snímek vypadat. U fotogramů vidíme pouze danou věc, kterou položíme na papír, a uchváceně čekáme, co se stane.
Jinými slovy řečeno: fotografie zpravidla zachycuje svět tak, jak jej vnímáme našima očima. Fotogramy ale dokážou něco jedinečného. Je nám dovoleno nahlédnout pod povrch, spatřit ostré obrysy nebo složitou změť světel a stínů. Díky nim vidíme známé věci v neznámém světle. Světle vzešlém ze zvětšovacího přístroje, pod které jsme vložili běžnou věc, abychom vytvořili tajemství.
Ať si vyberete jakýkoli předmět, vždy je výsledek fascinující a překvapivý a přesně takový proces mě nikdy nebude nudit.

A jak se tvoří?
Pokud by se někdo rozhodl oprášit starou komorovou výbavu z dob, kdy to jinak nešlo, a mimo "otřepaných" fotografií zkusit fotogramy, zde je několik typů, rad a postřehů:
  • Pro úplné začátečníky, kteří netuší vůbec nic o fotokomoře a rádi by se něco dozvěděli, doporučuji podívat se sem. Snáze poté pochopíte tvorbu samotných fotogramů :).
  • Fotogramy se dají rozdělit na dva druhy, a to dle užitého předmětu:
    1) tvořené neprůsvitným předmětem
    2) tvořené částečně průsvitným předmětem.
    Tvorba prvního uvedeného je o poznání snazší. Doporučuji s nimi začít - nevytratí se entuziazmus z nepovedených expozic ;). Výsledný obraz bude tvořen pouze černou a bílou, proto si nemusíte příliš lámat hlavu s užitým expozičním časem. S druhým jmenovaným je sice více práce, ale o to více radosti a požitku z výsledku. Částečně průsvitné předměty vypadají rozhodně efektněji a často to bývá důvod tvorby fotogramů. Jak bylo řečeno - vidíme pod povrch. Zde nechte působit svoji fantazii. Když jsem s fotogramy začínala já, stačilo projít domem a jen než jsem došla ke "zvětšováku", měla jsem ruce plné věcí, které by mohly vypadat zajímavě. Rozhodně se nebojte. Zde platí, že cokoli zaujme váš zrak, stojí za fotogram. 
  • Procházku si zopakujte také  venku. Zde budete potřebovat tašku (nebo já ji tedy potřebovala). Listy, traviny, květiny, klacky .... cokoli.
  • Průsvitné věci mají svá úskalí. Musíte hledat správný expoziční čas, aby byl tónový rozsah vyvážen. Postupem času se praxí naučíte expozici přibližně odhadovat.

Fotogram v dnešní digitální době
Na přelomu století to s klasickými procesy vypadalo velmi bledě, v posledních letech je však zvídaví lidé vytahují stále více na světlo. A to je dobře, protože jejich umělecký potenciál je zkrátka neskonale větší. Díky tomu mají naději na přežití také fotogramy. I já se k nim dostala přes zvětšování fotografií a myslím, že nikdo nešel opačným směrem. Doufám tedy, že i tímto článkem by se mohly fotogramy dostat více do povědomí, aby nezapadly do temna temné komory. 
Bohužel se vzrůstajícím zájmem o analogovou fotografii jde ruku v ruce i negativní jev trhu, kdy obchodníci často až nemravně natahují ceny. Ale nezoufejte, fotogramy jsou o mnoho levnější nežli klasická fotografie. U ní se bez zvětšovacího přístroje, časovače a vývojnice neobejdete. K fotogramům vám v podstatě stačí lampa, fotopapíry, pozitivní vývojka, ustalovač a malý temný koutek. 











v temné komoře...


Objevnou cestou fotogramů
Jakési fotogramy byly vytvořeny již v roce 1802, kdy Thomas Wedgwood a sir Humphry Davy kladli předměty na impregnovaný papír dusičnanem stříbrným a sledovali jeho změny. Obraz však nedokázali ustálit, aby zde zůstal pro další generace. To se podařilo teprve až s vynálezem fotografie - 1826.  Od té doby spolu tyto dva způsoby kráčejí historií ruku v ruce.
Rozcestím je dnešní doba, kdy jsou oba odstrkovány z hlavní cesty digitálními technologiemi (i digitální fotografií). Naštěstí vždy tu budou i ty vedlejší stezky, na nichž se tímto procesem můžeme kochat. :)
Kochat se a hledat inspiraci můžeme při pohledu do minulosti. V úvodu uvedený fotogram je od jedné z nejvýznamnějších postav spojených s fotografií - Williama Talbota. Je to jeden z otců fotografie. Díky němu známe proces negativ - pozitiv. 
Zlatým věkem nejen fotogramů, ale fotografie a umění obecně je meziválečné období a s ním spjatá avantgarda. Končí diskuze na téma "Je fotografie umění?", která byla započata hned na jejím začátku. V meziválečném období nastává vrchol, kdy se umělci snaží fotografii přiblížit. To, co započali impresionisté na konci 19. století, se za avantgardy přibližuje dokonalosti.
Jeden z "Rayogramů"  Mana Raye (1946 - 1976) - jeho a další surrealisty fotogramy fascinovaly. Realita byla pokřivena, pozměněna a přitom stále jasně viditelná.

László Moholy-Nagy (1895 - 1946)  učitel práce s kovy a sklem na nejvýznamnější škole avantgardní doby - Bauhausu.

Christian Schad (1894 - 1982)

Curtis Moffat (1887 - 1949)

Jaromír Funke (1896 - 1945) - u nás nejen významný fotograf, ale také tvůrce fotogramů


Od dob avantgardy se fotogramy drží v ústraní a jen sem tam si na tuto krásnou zapomenutou techniku někdo vzpomene.

 fotogram Luďka Vojtěchovského připomíná krajinu  


Pokročilejší fotogram, vyrobený na barevném fotografickém papíře. Průhlednost a jas jednotlivých plátků citronu (objektů) je dána jejich reálnou tloušťkou. Do hry vstupuje ještě zrnitý papír, stonky rajčat.. Od začátku do konce ruční práce. Žádná digitální manipulace :-) 
(Zdroj: Wikipedie)

                                                                                                    Vendy





17. července 2015

PARŮŽKY A NŮŽKY...

...aneb novinky ze zákulisí

Za zdejší absencí příspěvků se rozhodně neskrývá období nečinnosti.
Opak je pravdou a  výsledkem je autorská značka WHITE DEER.

Myšlenka vlastní tvorby zrála dlouho. Stojí za ní především snaha vymanit se z přesycené uniformity trhu a zároveň je to v podstatě i určitý návrat k počátkům naší firmy, kdy vlastní tvorba, především textilní, tvořila silnou část nabídky a tedy i tvář a určitou jedinečnost našeho obchodu.

Dnes je tu tedy Bílý Jelen, synonymum volnosti, střídmosti a blízkosti k přírodě... a pevná víra, že následování intuice bude i tentokrát tím správným krokem...






13. června 2015

DOVOLENÁ

Ve dnech 17.6. - 30.6. bude chod našeho eshopu z důvodu dovolené omezen.
Vaše objednávky budou přijímány standardně, k jejich vyřízení však dojde až po tomto termínu.
Objednávky došlé (a uhrazené - v případě, že zvolíte platbu předem na účet) do 16.6. vč. budou odeslány ještě před dovolenkovým termínem.

Děkujeme za pochopení a přejeme vám krásné léto!

                                                                                                                                              JHD



23. února 2015

JEŠTĚ STIHNETE...


Víc než příjemným vytržením ze zimní hybernace rozhodně letos byla výstava This place...

...a pro mě fascinující tvorba Jungjin Lee - její velkoformátové fotografie působí díky tisku na morušový papír, na kterém se jemně rozpíjejí, takřka jako malba...

UnnamedRoad_045.jpg

UnnamedRoad_003.jpg

UnnamedRoad_046.jpg

O projektu:

Monumentální umělecký počin s názvem This place inicioval v roce 2006 fotograf Frédéric Brenner. Pozval jedenáct světově uznávaných fotografů, aby se k němu připojili a společně ztvárnili svůj osobní pohled na Izrael a Západní břeh Jordánu. 
Během osmi let tak vytvořili autoři (Frédéric Brenner, Wendy Ewald, Martin Kollar, Josef Koudelka, Jungjin Lee, Gilles Peress, Fazal Sheikh, Stephen Shore, Rosalind Solomon, Thomas Struth, Jeff Wall a Nick Waplington) několik tisíc fotografií, které vznikaly velmi rozličným způsobem, z velmi rozličného úhlu pohledu. 
Jejich výběr je jakousi mozaikou, fascinujícím mnohovrstevnatým příběhem této části světa v nejrůznějších rovinách, popisující historii a význam místapříběhy obyvatel a jejich každodenní život, místní kulturu, tradici i současnost. 

Diskusi přímo s autory v rámci doprovodného programu výstavy najdete např. ZDE

Výstavu ještě do 2.března stihnete v Centru DOX, poté už bude trochu z ruky - přesune se do Tel Avivu a na podzim do Spojených států
                                                                                                                                              Helena




25. ledna 2015

UPOZORNĚNÍ

Vážení a milí,

v tomto týdnu budeme Vaše objednávky odesílat pouze v úterý a v pátek.
Děkujeme za pochopení!

PS: ještě připomínáme, že až do soboty u nás můžete vybírat z více než padesáti produktů s výraznou slevou! Zboží v akce najdete ZDE

Mějte pěkné dny!
                                                                                                                                              JHD